PITNÁ VODA Z KAŽDÉ STUDNY

» Voda – zdroj života
» Jak může obyčejná voda zničit naše zdraví!
» Význam reverní osmozy

Na podzim roku 2007 proběhla na Zámku Třešti, v sídle Akademie Věd konference Vrtařů a Studnařů ČR.

Byla prezentována ochranná známka Vodní anděl.

Jde o celoevrospké hnutí za kvalitní pitnou vodu. Dále bylo konstatováno, že vodné se do 5 let zvýší na 100 - 150 Kč /kubík. ( z dnešních 25,- Kč). Je nutno provést velké investice do vodárenství.

Mít kvalitní vodu zadarmo, je přáním snad každého člověka. Vždyť voda znamená život. A pokud voda znamená život, tak kvalitní voda znamená zdraví. Na celé zeměkouli jen málo lidí má přístup ke zdravotně nezávadné vodě. I v ČR je hodně studní s vodou zdraví škodlivou. Zvláště u kopaných studní, kterých je minimálně 90 %. Zde jsou nejčastějším znečišťovatelem bakterie a dusičnany. Výjimkou není ani „letecký petrolej“ ve studních např. v Henčlově a dále na povodí Bečvy.
Co „městská pitná voda“ ? Taky, bohužel často nebývá nejlepší. V Severních Čechách opakovaně zastavují občanům dodávky pitné vody. Z důvodu zhoršení kvality, pod „nepitnou“ úroveň.
Před lety byl v tisku obsáhlý článek o kvalitě pitné vody v Hodoníně. Voda z městského řádu byla v Hodoníně otřesná. Údajně proto, že vodárny a kanalizace odpovídají za kvalitu vody do řádu odváděnou, nikoliv za kvalitu vodu u zákazníka. V potrubí byly až půlmetrové nánosy bahna. Kromě bakterií zde byly i nánosy z DDT z 50 – tých let. Dopoledne voda z kohoutku připomínala močůvku. ( byla to stojatá voda z potrubí.) Odpoledne, když přišli lidi z práce, se odběry zvýšily. I kvalita vody se změnila k lepšímu. Přesto, kvůli kvalitě vody , byl v Hodoníně nejkratší průměrný věk života mužů v ČR. 58 let.
Co balená voda ? Taktéž vždy nesplňuje podmínky pitné vody. I značkové balené vody mívají potíže s kvalitou. Hygienická nařízení to řeší tím, že plastové láhve s vodou nemají být na slunečním záření. Plastová láhev není nijak ideální nádoba na uchování kvality vody. Je průsvitná, mohou se v ní množit bakterie. V okolí Přerova lidé pijí vodu - Hanáckou kyselku – zásadně ze skla. Má jinou chuť, než v plastové láhvi.
Jak jsou na tom s kvalitou vody podhorské obce ? V Lednici mi známý nedávno říkal“ Máme zde obecní vodovod. Voda jde z hor, cca 300 m nad vesnicí. Ze zdravého nezávadného prostředí. Dříve měla dobrou chuť. Letos na jaře, po uvaření čaje měla podivné pachuti.Od té doby jezdíme na vodu do studánky, která má ohlášenou kvalitu.“ Stále více lidí jezdí k různým „ověřeným“ studánkám na vodu.

Kvalita vody

Je z různých zdrojů různá. Navíc se může měnit. Dost podpovrchových, ale i spodních vod bylo zlikvidováno nekvalitními septiky a jímkami na vyvážení, které nikdo za posledních 30 let nevyvážel. Zpravidla netěsní, nebo mají přepad někam do trativodu. Máte ve studni bakterie Coli ? Vyvážel Váš soused v posledních 30 letech jímku na vyvážení ? Pokud má septik, kolika komorový, kam jej zaúsťuje ? Takovým zdrojem znečištění dokážete v pohodě pokazit studny v širokém okolí. V 70 – tých letech se realizovaly septiky rychle a jednoduše. 2 studniční skruže na sebe, propojily se s dalšími 2 studničními skružemi, „tím vznikl septik vyhovující kolaudační komisi“. Nějaká zkouška těsnosti – ty byl zbytečný, přežitý pojem. Většina takových septiků netěsní. Navíc lidé často do takových septiků zaústili i okap. Takže septik spolehlivě promývali deštěm. Tedy vlastně to septik nikdy nebyl. Septik se jim za to odměnil tím, „že sežral okapy.“ A „otrávil“ okolní studny. Kvalita vody je také různá dle podloží. Ve studniční vodě se pak vyskytují : Vápenec, Mangan, Železo, agresivní kyselina uhličitá, stopy ropy, parafínu, … Ke zvlášť velkému snížení kvality pitné vody došlo po povodních. Dle výrobců bojlerů. Aby nevznikly epidemie, několikanásobně se zvyšovaly dávka chloru do pitné vody. Což zničilo mnoho bojlerů – ohřívačů vody. Proto, při nákupu bojleru se vyplatí koupit bezúdržbový bojler se zárukou 10 let, ve kterém se nemnoží bakterie. Dává vám křišťálově čistou vodu. Pokud ji ovšem do bojleru dáte. Pokud do bojleru pouštíte nekvalitní vodu, bojler kvalitu vody ještě zhorší. Navíc nekvalitní voda rychle ničí bojlery. Obecně bojlery snižují kvalitu vody. V běžných bojlerech žijí a vesele se množí různé bakterie, až po bakterie zabijáky. V bezúdržbových bojlerech nikoliv. Občan, z důvodu paniky, se ne vždy včas všechno dozví o kvalitě vody.

Zdraví

Z nekvalitní vody je spousta zdravotních potíží. Ekzémy, alergie, zkracování života, průjmy, zvracení, „jarní únava“,…atd.

Jaké je řešení ?

Je – li pro nás naše zdraví a zdraví našich dětí cenné, měli bychom uvažovat o kvalitní domácí úpravně vody. Děláte to pro sebe.

Voda – zdroj života

Svět se skládá ze 75% z vody, ale jenom jedno procento vody je upotřebitelné k pití. Voda, kterou užíváme , je stále stejná od vzniku světa. Vypařováním se z povrchu země dostává v podobě vodní páry do atmosféry, kde se ochlazuje a v podobě dešťů nebo sněhu se zase vrací na zem. V atmosféře se nacházejí veškeré nečistoty, které se tak s vodou vracejí na zem.

Roky progresivního vývoje a zrychleného rozvoje techniky nás přivedly ke značnému znečištění vodních zdrojů. Největší znečištění je v průmyslových oblastech, místech, kde se soustřeďuje zemědělská a chemická výroba, kde se používají umělá hnojiva a pesticidy, uhelné a naftové fenoly, těžké kovy ( olovo, kadmium, rtuť, chrom, hliník), kyselé deště, výfukové plyny automobilů a radioaktivní látky jako jsou stroncium a radon.

Odkud se berou tyto znečišťující látky? Povrchové vody (řeky, jezera) přijímají velké množství odpadních vod, které zadržují biologické, chemické a anorganické nečistoty. Odtud procházejí půdou jako přírodním filtrem do podzemní vody, přesto v nich zůstává určitý podíl znečištění.

Tato i povrchová voda je pak používána jako zdroj pitné vody, která je průmyslově čištěna a upravována, aby splňovala normu České republiky pro pitnou vodu. Norma však připouští i určitý obsah těžkých kovů a dalších znečišťujících látek. Vařením vody se jenom částečně zničí bakterie, ale dále v ní zůstávají viry, chemické látky a těžké kovy. Chlorování vody je důležité, protože desinfikuje vodu, ale chlor je zároveň zdraví škodlivý, zvláště pro děti ve vývoji. Na kvalitu vody též působí sezónní geologické změny, spad dešťů, vývěry pramenů a stav vodovodního potrubí z vodáren až ke spotřebiteli. Olovo, vinylchlorid a mnohé jiné karcinogenní látky, které se nachází ve vodovodním potrubí, mohou proniknout do pitné vody.

Lidské tělo se skládá z 65% z vody a dalších 24 elementů. Základní hmotu tvoří čtveřice, z nichž je důležitý vodík a kyslík tvořící vodu. Voda je základním prvkem chemických, biologických a mechanických funkcí v organismu. Ročně člověk vypije okolo 1000l vody, což činí cca dva litry denně. V průměru za život asi 60 000 litrů.

Voda je důležitá pro všechny funkce našeho těla! - pravidelný krevní oběh, činnost mozku, látkovou výměnu (metabolismus), regulaci tělesné teploty, funkci ledvin, močového a zažívacího ústrojí (střeva, žaludek, pravidelná stolice), práci svalů a celého pohybového aparátu, nervového systému, vylučování toxických látek z organizmu – jednou větou, bez vody nemůže člověk existovat.

Voda má zvláštní význam především ve vývoji dětí. Obsah vody v těle novorozence je až 80%. V prvním roce života ztrojnásobí svou tělesnou hmotnost. Matky pečlivě vybírají potravu, ale vybírají i dostatečně pečlivě čistou vodu? Malé děti jsou na znečištěnou vodu velmi citlivé. Těžké kovy nejsou ve vodě vidět, nejsou cítit a nemají žádnou chuť. O to jsou nebezpečnější. Voda obsahující těžké kovy může při dlouhodobém užívání vést k tragickým následkům. Od biochemických změn po neurologické změny při středním stupni znečištění až k úmrtí při extrémně vysokém znečištění. Organismus malého dítěte vstřebává olovo rychleji, než organismus dospělých jedinců. Pitím vody, která obsahuje tyto zdraví škodlivé látky může u dětí dojít k poškození intelektu, nespavosti, trvalé podrážděnosti, anemii, bolesti žaludku, nízkému vzrůstu, poruchám v chování a učení. Ve vodě se nachází i minerály anorganického původu, které způsobují, že je voda tvrdá. Tyto minerály jsou pro zdraví člověka škodlivé, protože je v této podobě nepřijímá. Málokdo si tento fakt uvědomuje. Lidský organismus naopak potřebuje minerály organického původu, které získává z potravin živočišného a rostlinného původu. Vždyť dospělý člověk za svůj život dostane do svého těla okolo 200 kg kamene a to jsou v podstatě zkonzumované minerály anorganického původu. Co se s nimi v našem těle děje?

Část se pomocí ledvin vyloučí z těla ven. Ostatní se v těle vrství tak, že vznikají kameny v žlučové kapse nebo ledvinách a ty jsou odstranitelné pouze chirurgicky. Takzvané kyselé krystaly jsou minerály anorganického původu, které se ukládají na stěnách krevních destiček (artérie a žíly) a spolu s tukem vytváří vrstvy (ateromy), které časem zužují oblouk krevních destiček a dochází k procesu aterosklerózy se všemi důsledky: zvýšení krevního tlaku (hypertenze) a následný infarkt srdce, plic a mozku. Úmrtnost na selhání kardiovaskulárního systému je na prvním místě ve světě. Tvrdá voda velmi negativně působí na nervový systém, jmenovitě na mozkové buňky (neurony) a poškozuje je, ony se neobnovují. Tvrdá voda narušuje i kostní systém (zvlášť veliké klouby a páteř). Karcinogenní substance (radionukleidy, radium, stroncium, ale i vedlejší sloučeniny chlóru – chlorvynil, chlorbenzen) jsou přítomny ve vodě a způsobují nádorová onemocnění. Statistiky dokazují, že nejvíce se vyskytují karcinomy tlustého střeva u lidí středního věku. Radioaktivní substance se nemohou oddělit z organismu a tak se vrství a ukládají. Přítomnost chlóru ve vodě zároveň působí na předčasné stárnutí pokožky. Ve vodě se nacházejí i různé mikroorganismy, které se těžko odstraňují jako např. : améby, salmonely, viry apod.

Jak vidno, konzumování vody nám může způsobit mnoho problémů, proto vám doporučujeme:

PIJME POUZE PITNOU VODU !

Jak může obyčejná voda zničit naše zdraví!

Naše planeta je asi ze dvou třetin pokryta vodou. Bohužel jen 1 % je použitelné k pití. Může za to civilizace – tedy my sami ! Každoročně se dostává do oceánu 2,6 mil. kg arsenu, zinku, 81 tisíc kg rtuti, 3 700 kg olova, miliarda kg odpadů z domácností, atd, atd ….

Člověk se skládá zhruba ze dvou třetin z vody a proto je voda pro něj velice důležitá. Bohužel ale to co pijeme jako pitnou vodu nás dokáže zabít o 20-30 let dříve. Mladým lidem je to zatím jedno, ale starším už začíná na zdraví čím dál tím více záležet. Nejhůře jsou na tom děti, protože dokáží zachytit nejvíce nečistot, které se jim ukládají v těle. V padesáti letech už má člověk v sobě 2-3 kg usazenin. To je kornatění cév, tepen, mozku, vysoký krevní tlak ….

Názory typu: To už bych nesměl jíst ( pít) nic…Na něco umřít musím…Přece by nám nelhali….Všechny balené vody přece musí splňovat normy….Voda bez minerálů mně zabije… Moji rodiče pili tuto vodu celý život a jsou zdraví… Filtr je drahý…Chlor zase tak moc nevadí…apod. jsou scestné a nesvědčí o soudnosti a inteligenci. ! Je přece moje volba co jím a piji. A proč bych měl jíst a pít něco o čem předem vím, že mě neprospěje? Ano, umřít musím, ale proč o 20-30 let dříve a nemocný? Že by nám nelhali? Všichni nám lžou a v zájmu státu je, abychom žili jen do důchodu! Dobře všichni víme, že zaplatit se dá dnes všechno. A víte, že většina balených vod má různé výjimky? Naše tělo určitě minerály potřebuje, ale ne ty, co jsou ve vodě, neboť ty jsou v anorganické podobě a ty tělo využít neumí. Vaši rodiče určitě pili jinou vodu. Kvalita vody se zhoršuje chemizaci, průmyslu, kyselým dešťům, dopravě atd. Ano, filtr je jednorázově dražší, než láhev balené vody, ale když si spočítáte kolik spotřebuje čtyřčlenná rodina balené vody denně pouze na pití, ne na vaření a propočítáte to na celý rok, tak se vám cena kvalitního filtru bude jevit zcela jinak. Chlor je jednou z nejhorších látek, kterou můžeme tělu dát! Dokáže sice zabít každou bakterii a buňku, ale bohužel dokáže zničit i naši mikroflóru.

Balené vody jsou velice dobrý byznys. Obyčejná chlorovaná voda z kohoutku je mnohdy lepší, než balené vody. Voda ,kterou používají někteří výrobci, je možná dobrá v době, kdy ji načerpají. Pak se do ní přidají různé chemikálie a je po dobré vodě. Málokdo ví, že se do většiny balených vod přidává i chlór a to dokonce i do kojeneckých. A jaký má vliv plastový obal? Pro balené vody se nejčastěji používají obalové materiály na bázi polyethylentereftalátu (PET), jehož běžnou složkou je acetaldehyd. Láhve se plní při 90 oC pod tlakem 10 atmosfér. V tu chvíli se do vody tyto i další látky uvolňují. A to nemluvíme o finanční stránce. Když budeme počítat v průměru jednu láhev na osobu denně, tak je to u čtyřčlenné rodiny 40,- Kč za den. 1 200,- Kč za rok … A za 10 let 144 000,- Kč !!! To je šokující suma za nekvalitní tekutinu.

Dalším zdrojem vody jsou vlastní studny. Bohužel jsou u nás studniční vody, zvláště u kopaných studní, které berou podpovrchovou vodu znečištěny až z 98% hlavně dusičnany, bakteriemi, manganem, radonem … atd. Dále je třeba myslet na to, že po každém dešti je voda jiná. Co se týče upravované vody z vodáren je to voda upravovaná chemií a obsahuje: Chlór je pro člověka něco jako jed na krysy. Dokáže sice zabít bakterie, ale co způsobují zabité bakterie v našem těle, ve spojení s jinými toxickými látkami včetně chlóru, to už je zase jiná kapitola. Olovo se dostává do vody ze starších vodovodních rozvodů, barev, automobilových zplodin. Je veřejným tajemstvím, že vodovodní řády na mnoha místech v ČR jsou z olova. Olovo způsobuje zhoršení sluchu, vysoký krevní tlak, žaludeční těžkosti, alergie, trpasličí vzrůst, otravu olovem, demenci mozku a duševní zaostalost. Kadmium poškozuje systém krvetvorby a usazuje se v játrech a v kostech. Azbest je rakovinotvorný a donedávna se používal ve stavebnictví a při výstavbě vodovodů a kanalizací. Mangan poškozuje slinivku a usazuje se v ledvinách a v játrech. Měď je ve starých rozvodech vody a ukládá se v ledvinách a játrech. To je častá příčina schizofrenie a mužské neplodnosti. Též ničí vitamin C v pokožce a játrech. Americká agentura EPA uvádí další 35 000 toxických sloučenin, které jsou výsledkem naší činnosti! Ještě jednou o chlóru. Američtí výzkumníci nedávno zjistili, že pití chlórované vody se podepisuje na zvýšeném počtu potratů a na zvýšeném počtu novorozenců s rozštěpeným horním patrem. Navíc chlór vytváří různé sloučeniny, tzv. trihalometany, které zvyšují riziko rakoviny jater, tlustého konečníku, ledvin i močového měchýře. Na jedné straně chlórování vady osvobodilo civilizaci od neustálého nebezpečí epidemií způsobených používáním vody a na druhé straně v polovině 70.let vědci zjistili, že chlórováním vody mohou vzniknout ve vodě karcinogenní látky. Jsou důkazy o vyšším výskytu rakoviny např. hrtanu, prsu, Hodkinsonovy nemoci u lidí, kteří pili povrchovou chlórovanou vodu. Chlór zapříčiňuje i vznik aterosklerózy, infarktu myokardu a mozkových příhod. Podle Dr. J.M. Price se Saginaw Hospitál je chlór největší mrzačící element a zabiják moderní doby. Zatímco zabraňoval epidemiím jedné nemoci, způsoboval vznik jiné. Po zahájení chlórování pitné vody začala současná epidemie srdečních onemocněních, rakoviny a senility. Neustále vznikají nové vědecké důkazy o tom, že chlór v pitné vodě může skutečně způsobovat vznik větších dlouhodobých rizik, než ty, které má eliminovat.

Z toho vyplývá, že bychom měli pít pouze čistou vodu. A co čistá voda v těle dokáže? Čistá voda je pro lidský organismus životně důležitou látkou. Čistá voda dokáže mnoha lidem pomoci od mnoha nemocí a bolestí. Dokáže zlepšit zrak, sluch, snížit hladinu cukru v krvi, zlikvidovat tuky uložené v těle, zlikvidovat různé záněty a plísně, odstranit bolesti hlavy, snížit riziko lámavosti kostí, snížit kazivost zubů, odstranit poruchy spánku a prodloužit váš život o 20-30 let. Za většinu našich potíží mohou usazené minerály společně s cholesterolem. Tělo je nedokáže efektivně využít a to je kámen úrazu. Jak už jsem se zmínil, v 50-ti letech jich má člověk v těle 2-3 kg. Čistá voda je nejlepším rozpouštědlem na světě. Dokáže velice rychle z těla odstranit veškeré škodlivé látky, které jsme si za život nahromadili. Vypít bychom měli nejméně 2 litry vody denně. Zvláště dospělý a starší lidé, kteří už nepociťují velkou žízeň, by vědomě na toto množství měli dbát!

Řešení: Z výše uvedeného vyplývá jediné rozumné řešení, zajistit pro svoji domácnost kvalitní úpravnu vody. Nejlepší jsou úpravnu s polopropustnou membránou, které dosahují účinnosti čištění 90 až 99 % ! Čistá voda s nízkou hladinou minerálu je pro naše zdraví více než prospěšná. Na zdraví! V případě zájmu o provedení rozboru vody u Vás, ať již z řádu, nebo stávající studny zavolejte, nebo pošlete e-mail. Na základě rozboru, který bude proveden přímo u Vás, Vám pracovník – specialista navrhne nejvhodnější úpravnu vody.

Význam reverzní osmózy při doúpravě pitné vody z hlediska fyziologické lidského organismu

Vypracoval MUDr. Václav Šárka, Ph. D., odborný asistent ústavu fyziologie Karlovy Univerzity v Praze Lékařské fakulty v Hradci Králové

Co je to osmóza?

Osmóza je fyzikální jev popisující určité děje v roztocích, které jsou v kontaktu s polopropustnou membránou. O jaké fyzikální principy tu jde:

Roztok je tekutina průhledná, může být i nějak zbarvená, chová se jednolitě a sebejemnějším filtrem prochází v nezměněné podobě. Představíme-li si ho na nejmenší mikroskopické úrovni (rozhodně ne viditelné jakýmkoli dostupným mikroskopem), jde o směs molekul - částeček lišících se velikostí, tvarem a některými dalšími vlastnostmi. Každá molekula je nejmenším možným zástupcem chemicky přesně určené látky. Ty obvykle nejpočetnější a nejmenší z nich můžeme nazvat rozpouštědlo. Nejznámější a nejrozšířenější rozpouštědlo na Zemi je bezesporu voda – H2O. Molekula látky v roztoku nezůstává v klidu na jednom místě, nýbrž se neustále a čistě náhodně někam pohybuje. Tím je dlouhodobě zajištěna rovnoměrná koncentrace příslušné látky v celém objemu roztoku. Pokud roztok v nádobě rozdělíme zcela nepropustnou přepážkou, stanou se obě oddělené části roztoku na sobě nezávislé, a cokoli se stane s jednou částí, zůstane bez jakékoli odezvy v části druhé. Pokud k vytvoření přepážky použijeme propustný materiál charakteru filtru, který propouští všechny rozpuštěné molekuly, projeví se každá změna koncentrace v jedné části roztoku i v jeho části druhé, ač s větším časovým zpožděním. Ať jakoukoli látku v jedné části přidáme či ubereme, projeví se tato změna i v druhé části a koncentrace všech látek v roztoku na obou stranách přepážky se po čase vyrovná. Pozoruhodná situace však nastává v případě, že použitá je „polopropustná“, tzn. že některé molekuly roztoku propouští, jiné však nikoli. Tato rozdílná propustnost pro různé látky je dána především velikostí pórů v přepážce ve srovnání s velikostí rozpuštěných molekul. V ideálním stavu může taková membrána propouštět pouze rozpouštědlo a žádné látky rozpuštěné. Pokud zůstanou koncentrace všech látek v obou takto oddělených částech stejné, nic zvláštního se neděje. Pokud však na jedné straně zvýšíme koncentraci některé rozpuštěné látky či na straně druhé koncentraci snížíme (např. přidáním rozpouštědla), záhy zjistíme, že roztoku na straně vyšší koncentrace přibývá, na straně nižší koncentrace naopak ubývá. Uplatňuje se tu tendence, aby se koncentrace na obou stranách přepážky vyrovnaly, protože však rozpuštěná látka nemůže přepážkou projít, jediným způsobem, kterým se koncentrace na obou stranách mohou vyrovnat, zůstává přesun rozpouštědla, které membránou projde. Tak se rozpouštědlo přemisťuje z místa o nižší koncentraci do místa s koncentrací vyšší, a tento děj trvá tak dlouho, dokud se koncentrace v obou oddělených částech roztoku znovu nevyrovná či dokud síla, působící tento přesun (vyjádřená jako osmotický tlak) nebude vyrovnána silou působící na stejné úrovni v opačném směru, například silou hydrostatického tlaku. Pro ilustraci, 0,9% roztok NaCI (který je izotonický s roztokem krevní plazmy) působí na ideální polopropustné membráně, na jejíž opačné straně je destilovaná voda tlak téměř 7 x větší než tlak atmosférický (690 kPa), tedy tlak 69 m vodního sloupce. To je tedy osmóza, jev, který se běžně v technice příliš neuplatňuje, v biologií a medicíně však má nesmírný význam, protože všude tam se setkáváme s ději na polopropustných membránách a tyto děje jsou základem všeho, co charakterizuje živou přírodu. Membrány podobných charakteristik jsou technice dostupné až v posledních desetiletích a jedním z prvních míst, kde se uplatnily, je umělá ledvina. I v tomto případě se však setkáváme s poměrně velkými póry a tedy i poměrně velkou propustností membrány pro molekuly podstatně větší než je voda. Ve funkci umělé ledviny je totiž žádoucí prostup nejen samotných molekul vody, ale i jednoduchých organických látek, jako je kyselina močová či kreatinin. Technologie však pokročila tak, že póry obdobných membrán mohou propouštět skutečně pouze částice velikosti molekuly vody.

Proč reverzní osmóza

Pokud membránu takovýchto parametrů použijeme k filtraci skutečně čisté vody z libovolného vodného roztoku, vzniká situace, kdy zatímco na jedné straně membrány vzniká čistá H2O zbavená všech rozpuštěných příměsí, na straně vstupní se nám roztok příměsí ve zbývající vodě zahušťuje. Zde se však musí začít uplatňovat síla osmózy, a to přesně proti směru žádoucího děje – začne „nasávat“ přefiltrovanou vodu zpět do koncentrovanějšího roztoku. Pokud tedy chceme nějakou čistou vodu tímto způsobem přefiltrovat, musíme ve směru filtrace působit silou, která sílu osmózy překoná. Tím vlastně osmotický děj na membráně obrátíme, a je tu reverzní osmóza - pohyb vody (rozpouštědla) proti směru osmotických sil. Je nasnadě, že nejsnáze tohoto obrácení pohybu dosáhneme působením tlakové síly, takže filtr používající membránu uvedených kvalit musí používat podstatně větší přetlak než filtr jiného principu. Čím větší přetlak použijeme, tím většího zahuštění vodného roztoku na vstupní straně filtru dosáhneme, tím více chemicky čisté vody z daného objemu zdrojového roztoku získáme a zůstane méně vody v roztoku „zbytkovém“. Vždycky však musí určité množství „zbytkové vody“ na vstupní straně membrány zůstat, neboť prakticky nelze dosáhnout tlaku, který by přefiltroval všechny molekuly vody. To má svou výhodu – všechny zadržené rozpuštěné látky filtr opouštějí v podobě zakoncentrovaného roztoku a filtr se jimi nezanáší. Míra tohoto zakoncentrování je v podstatě ekonomickým kompromisem mezi procentuální výtěžností filtru a energetickými nároky na jeho provoz (vytváření přetlaku stojí energií!). Pokud například vystačíme s tlakem ve vodovodním rozvodu, musíme počítat s tím, že na výstupu z filtračního zařízení bude tlak vytékající vody podstatně nižší. Ovšem bude to voda (s určitou tolerancí) skutečně z chemického hlediska čistá !!!

Co je to pitná voda a co je to voda zdravotně nezávadná

Chemický termín „voda“ představuje molekuly H2O bez jakékoli příměsi. Prakticky se však s takto čistou vodou nesetkáme. Tomuto ideálnímu stavu se nejvíce blíží destilovaná voda připravovaná speciálními přístroji a specifickým způsobem uchovávaná. Takováto voda vykazuje neutrální chemickou reakci pH a je elektricky nevodivá. Voda, se kterou se setkáváme v běžném životě, je vždy roztok obsahující nějaké rozpuštěné příměsi, případně i nerozpuštěné drobné částečky. Aby mohla být takováto voda označena jako pitná, musí se látky v ní přítomné vejít do normou přesně stanovených limitů, a to jak horních (nejvyšší přípustné množství), tak v některých případech i dolních stanovených limitů, a to jak horních (nejvyšší přípustné množství), tak v některých případech i dolních (nejnižší přípustné množství). Z tohoto hlediska například ani destilovanou vodu nelze označit za pitnou. To však neznamená, že jednorázové nebo i opakované použití vody, která tyto limity beze zbytku nesplňuje, musí vždy ohrožovat lidské zdraví. Tyto normativní limity představují pouze určitý kompromis mezi kvalitou dostupných zdrojů vody, technologickými možnostmi úpraven pitné vody a medicínskými poznatky o nutričních potřebách organismu průměrného člověka v našich civilizačních podmínkách i o možné škodlivosti některých ve vodě obsažených látek. Tyto limity a nároky nejsou ani ideální, ani nepřekročitelné, a nelze říci ani to, že pití vody, která tyto limity beze zbytku dlouhodobě splňuje je absolutně bez zdravotního rizika. Ideální stav by byl, kdybychom pili superčistou, třeba destilovanou vodu, která by byla řízené obohacená o přesné množství prospěšných látek. To je však zatím u nás celospolečenském měřítku ekonomicky neúnosné. V individuálním měřítku se lze tomuto stavu přiblížit za pomoci zařízení, jež používá fyzikální princip reverzní osmózy, kdy se získávaná voda ideálu čistoty do značné míry přibližuje.

Význam látek ve vodě obsažených

Z čisté fyziologického hlediska lze říci, že organismu příliš nezáleží na tom, v jaké podobě vodu přijímáme – tedy zda je to destilovaná H2O, limonáda, polévka či kaše. Z toho, co sníme či vypijeme, si v trávicím ústrojí potřebné molekuly H2O vybere a vstřebá. Problém nastává až v situaci, kdy je nám přijímaná podoba vody vzhledově, chuťově či pachově nepřijatelná, když nějak přímo dráždí či poškozuje trávicí ústrojí a nebo když v ní přijímáme současně i látky, které jsou tělu škodlivé. Z hlediska výživy konkrétního člověka i celého národa mohou mít tyto žádoucí složky rozpuštěné ve vodě, kterou pije, svůj kladný, i když kvantitativně obvykle malý význam. Pitná voda z obvyklých zdrojů obsahuje především množství rozpuštěných minerálních látek. Ty určují základní elektrochemické a potažmo i chuťové vlastnosti vody. Část z nich je pro tělo prospěšná, zvláště v určité kombinaci, ovšem pro každou z nich zároveň platí, že všeho moc škodí a že méně někdy znamená více. Typickým příkladem jsou léčivé minerální vody, které nelze pít v neomezené míře. Z tohoto hlediska norma ustanovuje minimální doporučenou koncentraci pouze u dvou prvků, hořčíku a vápníku. To ovšem neznamená, že pití vody, která tyto hodnoty nesplňuje, je v konkrétním případě zdravotně nepřijatelné, spíše v určitých situacích nevýhodné či problematické (chuťové vlastnosti, tolerance trávicího ústrojí, dlouhodobě o něco nižší přísun konkrétního prvku v průměrné stravě). Zásadní problém však je, že zbývající většina rozpuštěných minerálů je pro tělo přijatelná v jen velmi malém množství (fluor, olovo, dusitany, dusičnany …), takže pro ně platí „čím méně, tím lépe“ i v rámci stanovených kompromisních limitů. Mnohé z nich se v životním prostředí, a tedy i ve vodě, zmnožují díky působení naší civilizace, a přidává se k nim množství dalších, ryze toxických látek anorganického i organického charakteru. Poslední skupinu příměsí ve vodě představují biologické kontaminanty, tedy mikroorganismy a organické látky, které pro ně vytvářejí živnou půdu. Ty jsou problémem především povrchových, ale i špatně chráněných podzemních vodních zdrojů.